Popis
Dobrý den, všimla jsem si ve svém okolí častého úkazu jistého osamění, kdy člověk ve třetí třetině života postrádá kdo by se o něj zajímal a staral. Třeba má jen jedinou dceru která žije v Austrálii, nebo syna který fetuje, nebo vůbec nikoho. Není kdo by nakoupil, poklidil, odvezl k lékaři, kolem baráku je potřeba posekat zahradu, naštípat dříví. Znám takovéto dva případy kdy lidi se starali a pak jim byla odkázána vila v Budějovicích nebo byt v Praze. Ano, možná jsem hyena co myslí na sebe a jak z této situace profitovat, ale je to vzájemná služba a vidím že to tak mnohdy funguje. Má situace je nic moc, je mi 37, bydlím v podnájmu v pronajatém pokojíčku, práci kde si sotva vydělám na životní náklady, lepší práci mi na základě životopisu nikdo nedá. Po rodičích nezdědím vůbec nic, nic nevybudovali, ponižuje mě takový život. Já jsem za svůj život vybudovala to, že školu jsem dokončila z ulice a splácela jsem se z dluhů bílého koně, sama bych se nikdy nezadlužila. Tak teď bych ráda trochu toho životního štěstí.
